Své stanovisko následně vyjádřil i Jan Antonín Baťa. Uvádíme z něj krátký úryvek: „Četl jsem článek p. Ženatého a souhlasím s ním úplně. Ženatý měl na mysli pohádky, jež působí na děcko tak, že se bojí večer spáti ve své postýlce, neboť jeho fantazie je vybouřena pohádkou a ve tmě široce rozevřené oči vidí ježibabu z perníkové chaloupky, kolozubou a ošklivou, kterak se chystá jej naložit na lopatu a vrhnout do pece. Stalo se mi jednou v noci, že nejstarší dcerka se probudila s křikem a pláčem. Když jsem k ní přiběhl a utěšil ji, vyprávěla mi, že byl u ní, u postýlky – skokan z Kvákavic – „víš, ten škaredý velikánský žabák“ – a že ji chtěl sníst. (…) Vyhodil bych bez dlouhého rozmýšlení každou pohádku o vyklovaných očkách, o sedmihlavých dracích a jiných krutostech. Hledejte každý ve svém srdci příčinu, proč tma ve vás vzbuzuje tísnivý pocit. Je to zásluha špatné výchovy. Hledejme okolo sebe krásno.“