130 let baťovské inspirace: “Nejde - neexistuje!”
Profilovka
29. 03. 2024
V březnu roku 1929 se v tisku rozpoutala opravdu vášnivá debata o tom, zda strašit děti či nikoliv. Berty Ženatý, redaktor baťovského Sdělení, publikoval článek o škodlivosti některých českých pohádek na dětskou psychiku a společně se svou ženou dokonce plánoval založit hnutí „Nestrašme děti“, na což v Lidových novinách reagoval redaktor Valenta, který jejich záměr silně kritizoval. Široká veřejnost se však názoru manželů Ženatých velmi iniciativně zastala a redakci Sdělení zaplavily stovky dopisů.
Své stanovisko následně vyjádřil i Jan Antonín Baťa. Uvádíme z něj krátký úryvek: „Četl jsem článek p. Ženatého a souhlasím s ním úplně. Ženatý měl na mysli pohádky, jež působí na děcko tak, že se bojí večer spáti ve své postýlce, neboť jeho fantazie je vybouřena pohádkou a ve tmě široce rozevřené oči vidí ježibabu z perníkové chaloupky, kolozubou a ošklivou, kterak se chystá jej naložit na lopatu a vrhnout do pece. Stalo se mi jednou v noci, že nejstarší dcerka se probudila s křikem a pláčem. Když jsem k ní přiběhl a utěšil ji, vyprávěla mi, že byl u ní, u postýlky – skokan z Kvákavic – „víš, ten škaredý velikánský žabák“ – a že ji chtěl sníst. (…) Vyhodil bych bez dlouhého rozmýšlení každou pohádku o vyklovaných očkách, o sedmihlavých dracích a jiných krutostech. Hledejte každý ve svém srdci příčinu, proč tma ve vás vzbuzuje tísnivý pocit. Je to zásluha špatné výchovy. Hledejme okolo sebe krásno.“